*****Twilight a Harry Potter*****

Žena mi velmi podobná utíkala s malým dítětem v rukou úzkou chodbou, vběhla do dětského pokoje a své díťe položila do postýlky, díťe naposledy políbila, vytáhla hůlku a vydala se za svým manželem. Pár minut po jejich odchodu se dveře rozrazily a do místnosti vešla osoba oblečená do černého pláště, vzala díťe a vyšla s ním před dům, kde zuřila bitva. Přemístila se. V tom jsem se probudila, zase ten samý sen, co se mi teď zdá noc co noc. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že jsou teprve tři ráno,zase jsem si lehla a v momentě jsem usnula. Ráno mě probudila až mamka, že potřebuje abych jí zašla do města na nákup.Naštěstí nebydlíme daleko od centra, takže jsem šla bez odmlouvání. Podívala jsem se na kalendář a zjistila jsem, že dnes je den, kdy vychází další díl mé oblíbené knížky.Vzala jsem si peníze a šla.Nejdříve jsem udělala nákup pro mamku a potom jsem se vydala do knihkupectví.Knížku jsem našla okamžitě, byla hned ve předu vystavená jako novinka.Vzala jsem ji a chystala jsem se jít zaplatit, vrazila jsem do nějaké ženy, které okamžitě z rukou vypadly všechny knihy, které měla v rukou. „Moc se omlouvám“. Řekla jsem okamžitě a podívala se ženě do obličeje. Čekal mě šok,byla to ta žena z mých snů, akorát o par let starší a mě velmi podobná. Taky si mě prohlížela a nakonec ze sebe vykoktala: „To ..to nic není, byla to moje chyba“. A stále mě sledovala. Když jsem jí pomohla posbírat všechny knihy, poděkovala mi a zeptala se mě jestli v česku žiju celý život,samozřejme jsem ji odpověděla,že ano.Potom jsme se rozloučily a já se vydala domů. Když jsem přišla domů,dala jsem mamce nákup a šla k sobě do pokoje a zapla počítač.Sotva se mi načetlo icq už mi psala Klára,jestli s ní nechci jít do kina na nějaký nový film.Napsala jsem jí ať chvíli počká, že se zeptám mamky. "Mami"? "ano"? "Můžu jít dneska odpoledne s Klárou do kina"? "Ano,můžeš". Tím naše debata skončila a já mohla jít napsat Kláře, že půjdu. O půldruhé se pro mě stavila Klára a šli jsme. Film byl celkem dost nudný,takže jsem ho moc nevnímala.Když jsem přišla domů, čekalo na mě překvapení.V obyváku seděla ta žena z knihkupectví a nějaký muž.Mamka mě zavolala ať se jdu za nimi posadit, byl tam i taťka. "Emo,tohle jsou tví pravý rodiče". "Co?...Takže vy nejse ..."Nebyla jsem schopná tu větu dokončit. "Ne,nejsme.My děti mít nenůžeme." "A proč jste mi to nikdy neřekli"? "Mysleli jsme si, že to nikdy nebude potřeba,protože jsi se u nás oběvila opravdu náhodou". "Jak myslíte náhodou"? "Někdo u nás zazvonil a když jsme otevřeli byla jsi tam ty akorát v zavinovačce a s dopisem, ve kterém ten dotyčný napsal,jestli bychom tě nemohli přijmout za vlastní." "A není to doufám zase jen sen"? "Ne není a můžu se zeptat jak myslíš to zase"? "No...totiž,ono se mi o vás poslední týden každou noc zdá"? "To je zájímavé,protože je to dneska týden, co jsme přijeli".Řekla mi má pravá matka. "Jess,přijeli jsme hlavně ze dvou důvodů:za prvé najít tě a za druhé jestli to bude možné odvést tě zpátky do Anglie,kde ses taky narodila.A tak se tě chceme zeptat chceš žít tady se svýma adoptivníma rodičema a nebo s námi"? "Já...no totiž...mé adoptivní rodiče mám ráda, ale chci žít s vámi, protože tohle je můj osud a tohle se musí stát,proč bychom se jinak potkali,ale mám na vás ješte jednu prosbu..chci tady dokončit základní školu." "To nebude problém do Bradavic stejně budeš moct nastoupit až na začátku roku,prozatím tě bude vždy po škole učit doma a jaště poslední otázka.Kdy se chceš přestěhovat?" "Co nejdřív". "Třeba hned zítra?Pomůžu ti s balením." "Dobře,tak zítra". "No,tak my už nebudeme rušit a půjdeme,tak zítra".Řekla s úsměvem má matka.Úsměv jsem jí oplatila a šla je vyprovodit. Do postele jsem se dostala kolem jedenácté hodiny,ještě že je zítra neděle.Pomyslela jsem si a usínala s potutelným úsměvem.