*****Twilight a Harry Potter*****

Po opravdu dlouhé době jsem se dokopala k další kapitolce, takže vám ji tu vkládám a doufám, že se bude líbit :o). Podle mě je divná, ale s tím už asi nic nenadělám.Prosím o komentáře. Nat „Takže dneska jdu s mamkou na Příčnou a zítra je ten ples“. Pomyslím si. „Doufám, že tam bude alespoň nějaká zábava, no i když podle toho co rodiče říkali…všichni pozvaní budou pouze z čistokrevných rodů“. Tak to se máš na co těšit. Řekne mi s ironií v hlase mé druhé já. „Hm fakt díky“. Asi bych se s ním dohadovala ještě dlouho kdyby mě nevyrušila učitelova otázka. „Slečno Černá“. „Promiňte pane učiteli, mohl byste prosím otázku zopakovat ještě jednou“? „No, jak vidím slečno tak jste nedávala pozor. Buďte ráda, že má dneska dobrou náladu a nedám vám za nepozornost pětku“. Řekne s úsměvem a zeptá se Kláry. No jo no Klára jako premiantka třídy opět ví. Učitel se opět usměje, otočí se směr tabule a začne vysvětlovat jakousi chemickou složeninu. No kdyby to byla kouzla tak bych věděla hned, každý den mě doma nutí pokročit dál a dál a tudíž na mudlovskou školu už mi nezbývá žádný čas. Celý zbytek vyučování už raději dávám pozor. Když zazvoní na konec vyučování, rychle jsem se zvedla a spěchala k místu, z něhož se přemístím domů. „No tak Emo počkej“! Uslyším za sebou. Už podle hlasu mi došlo, že je to Klára. „Klára promiň, ale pospíchám.“ Řeknu jí a chci jít dál. „Co se to s tebou poslední dobou děje? Už i Kuba si stěžoval, že na něj poslední dobou nemáš čas.“ „Co by se se mnou mělo dít? Jsem to pořád já a chovám se pořád stejně“. A sakra. Pomyslím si. „Ne to teda není pravda. Od té doby co jsme byli naposledy společně v kině jsi se mnou a ani s Kubou nikde nebyla, všem se vyhýbáš a dneska to v té chemii, to nejsi ty, ty jsi byla vždycky první, kdo se hlásil, když se někdo z učitelů na něco zeptal.“ Řekne mi zklamaně. „Promiň, ale už vážně musím jít, o tomhle se budeme bavit až jindy jo“? Snažím se nějak uniknout hádce, byla bych opravdu nerada kdych ji ztratila, je to jedna z mála lidí, kterým bezmezně věřím. „No asi tak úplně bezmezně to nebude, nemyslíš“? Rýpne si dnes už podruhé mé druhé já. „Dělám to pro její dobro“.Odseknu mu. „No jak myslíš“… „Jen si běž, běž si kam chceš“! Vykřikne Klára a běží na opačnou stranu, než mám namířeno já. Otočím se a jakmile se dostanu k onu místu přemístím se domů. Mamka už na mě čeká v hale. „ Kde jsi byla tak dlouho“? Zeptá se. „Museli jsme s Klárou ještě něco vyřešit“. Řeknu jí a nemíním se na tohle téma již dále bavit. Mamka to z mého výrazu zjevně pochopí a tudíž mi jen naznačí abych se přemístila. Sotva se přemístím mamka už stojí vedle mě a můžeme jít nakupovat. ooooooooOOOooooooooooooOOOOOOOOOoooooooooOOOOOOOOOOoooooooooooo Nakonec jsem si vybrala růžové šaty, vlastně je to něco mezi růžovou a červenou a jsou prošívané stříbrnými nitěmi, k tomu pár doplnků a boty. Když jsme se dostali domů byl zrovna čas večeře, takže jsem šla do sebe něco hodit, protože už jsem měla hlad jako vlk. Po večeři jsem se odebrala do svého pokoje .Jakmile jsem zapadla do postele tak jsem usla. oooooooOOOOOOOOOOOOOoooooooooooooooOOOOOOOOOOOOOOooooooooooooooo Když se ráno probudím a uvědomím si co je dneska za den, nechce se mi vůbec vstávat. „Ach jo dneska je den D, ale také den nekončící nudy.“ Když konečně vstanu, trochu se zkulturním a pak nasnídám, vydám se na mé zatím nejoblíbenější místo v domě, což se rovná…. No kam jinam než do knihovny že? V knihovně a vlastně v celém domě nikdo není, protože rodiče se vydali na nákup posledních “ nezbytných“ věcí a skřítci jsou jako obvykle zalezlí v kuchyni a chystají jídlo na večer. Přecházím okolo regálů a nevím kterou knížku si vybrat, je toho tu tolik! Najednou uvidím něco, co mi padne do oka. Nauka o černé magii. Hm to je zajímavé, divím se, že knížka jako tahle je v naší knihovně, protože tu máme hlavně knížky, které se týkají bílé magie. No nic, popadnu knížku, sednu si do křesla a začnu číst. Asi okolo poledne pro mě přijde skřítka, že oběd je už na stole. Takže knížku zaklapnu a schovám na stejné místo, kde jsem ji vzala. Do jídelny dojdu právě když rodiče zasedají ke stolu. Posadím se po jejich vzoru a naberu si šufánek polévky. „ Tak jak se těšíš na večer“? Nadhodí taťka téma. „Nijak zvláště“. „ O kole čtvrté ti přijdu pomoct se učesat a obléct do šatů“. „Díky“. Odpovím a dál se věnuju svému jídlu. Po obědě se opět zašiju v knihovně a čtu. ooooooooooOOOOOOOOOOOOOOOooooooooooooooooOOOOOOOOOOOOooooooooooo „Slečno shání se po vás vaše matka, je na čase se jít obléci“. Řekne mi Winky po tom co se do knihovny vplíží jako duch. „Ježiši Winky to už mi nikdy nedělej“! Řeknu jí ještě teď vystrašeným ale přesto zvýšeným hlasem. „ Slečno, Winky se omlouvá“. Řekne a padne na svá na kost vyhublá kolínka. „ Ne Winky ty promiň mě, nechtěla jsem na tebe zvýšit hlas, ale jak jsem byla vylekaná, tak jsem… „To je v pořádku slečno, ale teď je nejvyšší čas se jít učesat abléct.“ Řekla a s tichým Prásk! zmizela. oooooooooooooooooooOOOOOOOOOOoooooooooOOOOOOOOOOOooooooooooooo Když jsem došla do pokoje, mamka už tu na mě čekala. Okamžite se ke mně přihrnula azačala mě zkrášlovat. Asi po hodině a půl jsem byla namalovaná a vlasy vyčesané do drdolu, z kterého byl spuštěn pouze jeden jediný natočený pramínek. Potom jsem si oblékla svou novou róbu a začala se prohlížet v zrcadle. S výsledkem jsem byla nadmíru spokojená. oooooooOOOOOOOOOOOOOOooooooooooooooOOOOOOOOOooooooooooooooOOooooo Stojím připravená u schodiště a čekám jen na taťkův povel, že už můžu jít. Potom to přijde… „Prosím přivítejte naši znovu-nalezenou dceru Jessicu Daphne Ellisovou“. Pak jsem konečně přistoupila ke schodišti, zahákla se otci o nastavené rameno a pomalu scházela dolů. Když jsme konečně sešli dolů, cítila jsem na sobě pohled všudypřítomných lidí a abych se přiznala tak mi to ani nějak moc nevadilo. „Pojď, představím tě“. Řekl mi otec a už mě k někomu vlekl. „ Dobrý večer Bellatrix ,ale samozřejmě i tobě Rudolphusi“. Řekl to tak galantně a s takovou přetvářkou až jsem se nestačila divit.Asi se budu muset začít učit… a nebo vlastně nebudu když to zvážím, tak jsem se uměla přetvařovat odjakživa. „Dobrý večer Thomasi a i vám krásná dámo“. Řekl směrem ke mně a políbil mi ruku. S Bellou jsme pouze jedna druhé pokývli hlavou a taťka už mě táhl k dalším hostům. „ Teď dovol, abych ti představil jednoho z našich nejvzácnějších hostů.Jessico tohle je Lucius Malfoy s manželkou Narcissou a synem Dracem“. Domluvil a já se podívala na mladíka, který mi byl právě představen. Šokem pro mě bylo to, že on se na mě díval už obstojnou chvíli. Malfoy starší mi zatím stačil stejně jako Rodulphus políbit ruku, s Narcissou jsme si stačili pochválit šaty a když přišla řada na Draca, pouze se chladně a s četnou dávkou aristokracie usmál a vyzval mě k tanci. Somozřejmě jsem přijala, bylo by neslušné nepřijmout a navíc, tenhle kluk se mi líbil, sice jsem stále netušila co mě na něm tak přitahuje, ale něco přece. „Víš o tom, že jsi velmi půvabná“? Nadhodil téma. „ No, pohle toho v jakém slovasmyslu to vezmu“. Odpovím mu stroze, ale v duchu se sama sobě usmívám „Můj první plusový bod“.Pomyslím si. „Promiň Jess jestli jsem tě nějak urazil a můži ti tak říkat“? „To je v pořádku, dělala jsem si z tebe srandu, díky za poklonu a jo klidně mi tak říkej“. „Můžu se tě na něco zeptat“? „Ano, jistě“. Odpovím jednoduše, ale v duchu jsem napnutá jako struna. „Jaké to je… no víš čtrnáct let žít v milovském světě a najednou se dozvědět, že jsi čarodějka“? No tak tím mě teda vážne zaskočil.“ Abych řekla pravdu tak je to střeštěné a bláznivé“. Řeknu a společne se zasmějeme. Takhle naše debata pokračovala celý ples, párkrát jsem vystřídala partnera, ale jen na krátkou chvíli, Draco byl neodbytný, stále chtěl vědět víc a víc o mém životě v mudlovském světě. Když už všichni odcházeli, dal mi Draco předevšemi pusu. Podle mého mínění to udělal naschvál, ale co já můžu vědět o klučičím myšlení…. Na to by měly být ve škole speciální hodiny.